Multikulturní výchova se zabývá otázkami vzájemného soužití, tolerance a interkulturalismu. Často slýcháme názory učitelů z prvního stupně základní školy, že není dostatek času věnováno multikulturní výuce během běžných vyučovacích hodin. Avšak kdo by měl být lepším vychovatelem dětí v multikulturním duchu a měl by se postarat o odstranění nepochopení mezi kulturami než právě učitelé?
Právě tyto kulturní rozdíly a nepochopení často vedou k vytváření předsudků, vyčleňování jednotlivců ze společnosti a v mnoha případech i k rozsáhlým konfliktům s fatálními až tragickými následky. Je nezbytné, aby učitelé měli dostatek prostoru a podpory pro začleňování multikulturních prvků do své výuky, neboť právě oni mohou být klíčovými průvodci ve formování porozumění a respektu k různorodosti mezi žáky.
Multikulturní výchova slouží k představení odlišných kultur, etnik a jejich tradic za účelem podpory vzájemného porozumění a tolerance. Tím můžeme v dětech podnítit touhu poznávat odlišné národy, naučit je vnímat odlišnosti jako pozitivum a ovlivnit jejich budoucí názor na jiné kultury. Kladný postoj učitele k multikulturní výchově je základním stavebním kamenem pro budování tolerantní společnosti.
Na druhou stranu učitelé mají pravdu, že ve třídách s 25 a více dětmi není čas věnovat se ničemu jinému než školnímu programu. I když se občas třídní učitelky obrací na nás, že pracují ve třídách, kde jsou různorodé národnosti - setkávají se spolužáky z Indie, Vietnamu, Ukrajiny, Brazílie, nebo Íránu. I když jsou tito žáci občany Česka, jejich národnost nebo etnikum se může lišit. Národnost, na rozdíl od státního občanství, není vázána na příslušnost k určitému státu.
Dle výsledků Sčítání z roku 2021 se k české národnosti přihlásilo 83,8% (a 5% k moravské národnosti). Kromě toho mezi občany Česka patří Romové, Němci, Poláci, Rusové a další. Můžeme očekávat řešení problému od úřadů, magistrátu, ministerstva školství? Samozřejmě ano, ale pouze na globální úrovni. Kvůli vysoké vytíženosti a vážnějším prioritám se úředníci nemájí možnost zabývat problémy konkrétních škol či tříd.
V současné době hrají neziskové organizace klíčovou roli v poskytování podpory. Zvladají řešit skutečné problémy reálných lidí, řešit to, co lidé opravdu potřebují. Jedním z příkladů je Multikulturní centrum Brusinka, které aktivně reaguje na potřeby mateřských a základních škol s mnohonárodnostními třídami. Nabízí odborné směřování v oblasti multikulturního vzdělávání a asistenci při začleňování dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem.
Partneři našeho Multikulturního centra, organizace InBáze, také pořádá multikulturní vzdělávací a výukové programy pro děti a žáky, například loni zaměstnanci zprostředkovali program Bedýnky příběhů pro žáky ZŠ Gajdošova v Brně.
V uplynulém roce jsme v Brně zaznamenali významný nárůst dětí z různých zemí, nejen z Ukrajiny, ale i z Vietnamu, Indie, Kazachstánu, Arménie a afrických zemí. Centrum Brusinka se navíc aktivně věnuje i otázkám integrace národnostních menšin žijících v Brně. Cílem je usnadnit práci učitelům a pomoci studentům lépe se orientovat v rozmanitém kolektivu. V tomto smyslu je také důležité účastnit se různých kulturních událostí, které představují kulturní rysy krajiny - brazilské a romské festivaly, Babylonfest v Brně, Refufest v Praze, Multikulturní týden v Pardubicích, rozmanité kulinařské workshopy v našem centru. Z našeho pohledu je také důležité navštívit Muzeum romské kultury v Brně.
Klíčovou roli neziskových organizací je působit jako spojovací prvky mezi studenty, rodiči, školami a neziskovým sektorem. Tyto organizace mohou plnit roli prostředníků a poskytovatelů podpory s cílem zlepšit komunikaci a vzájemnou spolupráci mezi těmito klíčovými subjekty. Toto se nevztahuje pouze k multikulturní výchově a podpoře integrace, ale také k doučování jak pro cizince, tak i pro české děti. Poskytujeme psychologickou, logopedickou a sociální podporu. Navíc se aktivně účastníme různých akcí, včetně workshopů, výletů a táborů v různých jazycích.
Taková integrace a spolupráce mohou vytvořit silnější a podpůrnější vzdělávací prostředí pro všechny zúčastněné strany. Je nezbytné, aby všechny strany spolupracovaly na identifikaci potřeb, hledání efektivních způsobů, jak tyto potřeby uspokojit, ale hlavně konkrétní akce k řešení aktuálních problémů.